Kde je pravda? - Značka

Kapitola 19.

V následujících dnech byl Severus neustále pryč. Bylo vidět, že Voldemort má mizernou náladu. Vraždění zaměstnanců ministerstva ho k cíli neposunulo ano o krok. Severus se vracel domů uprostřed noci nebo nad ránem a skoro po čtyřech. Většinou nebyl schopen dojít bez pomoci od krbu ani ke křeslu. Hermiona si navykla čekat na něj v obýváku s lahvičkou lektvaru proti bolesti v kapse. Trvalo to téměř čtyři týdny, než Voldemotr znovu odcestoval na kontinent a Severus měl klid. Po třech dnech bez Voldemorta se dokázal dát do kupy natolik, aby mohl s Hermionou dál cvičit kouzla. Hermiona už bezpečně ovládala štítové kouzlo proti kletbám, které se nepromíjejí a postupně zvládala i další obranná a útočná kouzla hraničící nebo dokonce patřící do černé magie. Už přečetla všechny anglické knihy v jeho knihovně. Se Severusovou pomocí se postupně prokousávala i těmi francouzskými a německými.

Zrovna seděli v obýváku a zabývali se teorií útočných kouzel, když zahučel letax a z krbu vystoupila Bellatrix Lestrangová.

„Ztrať se, děvko,“ štěkl Severus a Hermiona okamžitě zmizela z pokoje. Byla mu vděčná, že ji nenutil snášet Bellinu přítomnost.

„Čemu vděčím za tvou návštěvu,“ zeptal se chladně Belly. Už nějakou dobu se snažila dostat ho do postele a na to rozhodně neměl žaludek.

„Narcise. Požádala mě, abych si s tebou promluvila o Dracovi.“

„Jde jí o to, že ani Draco ani Lucius nejsou zrovna Voldemortovi oblíbenci a on jim to dává dost znát. Dáš si něco k pití.“

„Víno.“

„Dobby! Přines víno!“

„Netušila jsem, že tu máš skřítka.“

„Obávám se, že netušíš hodně věcí, ale zpět k Narcise. Proč tě poslala za mnou.“

„Naivně si myslí, že můžeš Luciusovi a Drakovi pomoct, když se u Voldemorta za ně přimluvíš.“

„Zbláznila se?! To ho rovnou můžu požádat ať na mě použije pár cruciatů,“ vyletěl Snape.

Objevil se Dobby a přinesl podnos s vínem. Zakopl a jak se snažil udržet rovnováhu strčil do Belly.

„Dávej pozor nemehlo,“ vyjel ne něj Snape. „Za tohle si po večeři přivřeš desetkrát uši do trouby a teď zmiz.“

Další půl hodinu se s Bellou bavil o ničem a úspěšně zahrával do autu veškeré narážky na jeho soukromí. Nakonec to vzdala a odešla. Severus došel zavolat ne Hermionu, že je čistý vzduch. Pak vyrazil do kuchyně zrušit rozkaz o trestu pro Dobbyho. Otevřel dveře. Ke svému zděšení uviděl Dobbyho, jak se chystá přivřít si uši do trouby a evidentně ne poprvé. Winky ho vyděšeně sledovala. Severus zcela automaticky mávl hůlkou a použil na skřítka přivolávací kouzlo. Nečekaný let vzduchem Dobbyho vyděsil a ještě víc ho vyděsil fakt, že skončil ve Snapově náručí. Začal brečet. To už do kuchyně přišla Hermiona. Přejela scénu pohledem a pak se podívala na Severuse.

Odpověděla jí Winky. „Pán nařídil Dobbymu přivřít si uši desetkrát do trouby, když to Dobby dělal přišel a použil na Dobbyho kouzlo, paní.“

Hermiona vrhla rozlícený pohled na Severuse.

„Můžu to vysvětlit dřív, než mě ukamenuješ?“ zeptal se.

„Samozřejmě.“

„Dobby strčil do Bellatrix. Musel jsem ho potrestat. Nařídil jsem mu, aby si PO VEČEŘI přivřel desetkrát uši do trouby. Jakmile odešla, zavolal jsem na tebe a šel zrušit ten rozkaz daný Dobbymu a našel ho tu, jak ho plní. Použil jsem na něj přivolávací kouzlo, abych mu zabránil pokračovat.“

Severus posadil skřítka na stůl a přikázal Winky, ať se k němu připojí.

„Teď mě vy dva dobře poslouchejte. Je nezbytně nutné, aby si lidé, kteří sem občas chodí mysleli, že jsem zlý, hodně zlý. Proto jsem byl hrubý na Hermionu a na Dobbyho. Za to se vám oběma omlouvám. Pokud ale přijde další návštěva, budu muset být hrubý znovu. Rozumíte?“

Oba skřítci přikývli.

„Pane,“ oslovil ho Dobby. „Má to něco společného s tím, že pán má značku jako pan Malfoy a jeho přátelé ale není stejný jako oni?“ zeptal se nesměle.

Severus chvilku přemýšlel, jak překládal Dobbyho slova do běžné řeči. Pak si vyhrnul rukáv na levé ruce a ukázal Dobbymu znamení zla. Dobby nadskočil.

„Myslíš tuhle značku?“

Dobby přikývl.

„Ano má, ale nemůžu ti říct co.“

„Dobby rozumí, pane, Dobby bude mlčet.“

„Dobře Dobby. Až ti dám příště nějaký příkaz a řeknu ti, kdy ho máš splnit, buď tak laskav a řiď se jím doslova, ano.“

Dobby harlivě přikyvoval, až mu uši začaly plandal kolem hlavy. Bolestivě sykl. Severus ke skřítkovi natáhl ruku a jemně se dotkl jeho ucha. Bylo ošklivě odřené. Skřítek ucukl.

„Nechci ti ublížit,“ řekl Severus tím nejlaskavějším tónem, na který se zmohl.

Vytáhl hůlku a použil na obě skřítkovy uši hojivé kouzlo.

„Je to lepší?“

Dobby přikyvoval s takovou vervou až Severusovi málem vyrazil hůlku z ruky ušima.

„Omlouvám se,“ řekla mu Hermiona, když se vrátili do pokoje.“ Chvíli jsem si myslela, že jsi ten rozkaz myslel vážně.“

„To máš o mě vážně tak mizerné mínění?“ zeptal se zájmem Severus.

Hermiona chvilku mlčela, nakonec zoufale rozhodila rukama. „Já nevím,“ přiznala upřímně.

„Nevíš?“ pozvedl obočí.

„Já to neumím vysvětlit. Já… než jsem měla ty sny, věděla jsem, že jsi Smrtijed a věděla jsem, co to obnáší, tedy myslela jsem si, že to vím…..a….“

„A ty sny byly mnohem horší, než to, co sis myslela,“ dokončil za ni.

„Ano i ne. Obsahově byly mnohem horší. Ale do té doby jsem myslela, že všechny ty věci, že je bereš jako rutinu, že to pro tebe nic neznamená. Že je ti to jedno, nebo v nejlepším případě, že to alespoň nepovažuješ za zábavu jako oni. Neměla jsem tušení, jak moc se ti to hnusí.“

Na chvíli se odmlčela a nešťastně se na něj podívala. „Já vim, že to zní zmateně a hloupě, ale líp to vysvětlit neumím.“

„Zní to zmateně, ale ne hloupě. Ty sny tě jasně přesvědčily o tom, že Smrtijedi jsou skupina sadistických zvířat. Já jsem Smrtijed a tudíž bych měl být stejný jako oni.“

„Nejsi jako oni,“ přerušila ho Hermiona.

„Nejsem. A to tě právě mate.“

„Já, strávila jsem s tebou dost času na to, abych věděla jaký jsi, ale pořád mám sklon, myslet si o tobě vždycky to horší. Promiň,“ přiznala se nakonec zoufale.

Severus ji chytil za ruku a přitáhl k sobě.

„Dej tomu čas,“ poradil jí.

„Nepotřebuju čas,“ řekla rozhodně. Došla až k němu a objala ho kolem krku. Dívala se mu do očí. „Možná nevím, co si myslet o Smrtijedovi Severusi Snapovi, a je mi to jedno. Jediné co o něm potřebuju vědět je, že svou práci nepovažuje za zábavu, a o tom jsem se přesvědčila víc, než by mi bylo příjemné. A co si mám myslet o Mistrovi lektvarů téhož jména, který zrovna stojí přede mnou, vím naprosto přesně, a to mi stačí.“

Severus ji pevně objal kolem pasu. „A co si myslíš o Mistrovi elixírů?“ zeptal se s úsměvem.

„Že je to upřímný charakterní člověk se smyslem pro poněkud morbidní černý humor, který rád vytáčí lidi kolem sebe ironickými poznámkami.“

„Zapomněla si dodat sarkastický mizera, který rád děsí své okolí.“

Hermiona se zatvářila nevinně. „Ani jsem si nevšimla.“

Přitáhl ji k sobě pevněji. Hermiona cítila teplo jeho těla, tlukot jeho srdce. Ztrácela se v hlubinách jeho pronikavých očí. Objala ho kolem krku. Stoupla si na špičky a políbila ho. Severus jí polibek oplatil.

Aniž ji přestal líbat, objal ji ještě pevněji a přemístil se s ní do patra. Otevřel dveře ložnice a pokynul Hermioně, aby vstoupila. Pochopila, že jí dává možnost vycouvat, ale nevyužila ji.

Zastavila se uprostřed místnosti. Severus zavřel dveře a pomalu vyrazil k ní. Jednou rukou ji objal v pase, druhou zajel do jejích vlasů a přitáhl ji k sobě. Znovu ji políbil. Přiměl ji o několik kroků couvnout, až se zády opřela o stěnu.

Stáhl jí svetr a rukama zajel pod její blůzu. Cítila jeho dlouhé štíhlé prsty jak se dotýkají její holé kůže.Jeho rty se zaobíraly jejím krkem a rameny, zatímco jí rozepínal jeden knoflíček blůzy po druhém.

Hermiona mu stáhla z ramen hábit. Na okamžik ji pustil a nechal ruce klesnout podle těla, hábit sklouzl na zem. Pomohla mu i z košile. Na rozdíl od něj se nezdržovala rozepínáním knoflíků a jednoduše mu ji přetáhla přes hlavu. Jemně přejela prsty po jizvách na jeho hrudníku.

Rozepjal jí kalhoty a ona zakroužila boky aby je setřásla. Stála před ním jen ve spodním prádle, ale ani to jí nezůstalo dlouho.

Netušila, jak překonali těch pět kroků, které je dělily od postele. Nepřestávali doteky navzájem zkoumat svá těla. Severus sklouzl rukou po jejím boku až na stehno, které si přitáhl k pasu. Pak do ní vklouzl pomalým plynulým pohybem, který vzápětí následovaly další, rychlejší, drsnější, hlubší. Hermiona se pokusila srovnat svůj dech s jeho, ale brzy už ho nedokázala ovládnout, stejně jako nekontrolovatelné stahy svalů a téměř nesnesitelný pocit stále vzrůstajícího vzrušení. K vrcholu dospěli skoro současně. Hermiona se nedokázala ubránit tichým výkřikům.

Když bylo po všem, přitulila se vyčerpaná Hermiona k Severusovi. Položila si hlavu na jeho rameno a ruku stočila kolem jeho hrudníku. Cítila, jak svou ruku položil na její předloktí a druhou ji v pase objal.

Hermiona se probudila a otřásla se zimou. V Severusově domě bylo po ránu vždy chladno. Chtěla vstát, ale z hlubin postele se vynořila ruka, která ji objala kolem pasu a znemožnila vstát.

„Na útěk je trochu pozdě,“ poznamenal sametový hlas.

„Neměla jsem v plánu utéct, ale zatopit, je tu pěkná kosa,“ pronesla mírně ironicky.

Severus ji nepřestal objímat, ale druhou rukou vzal hůlku a zaříkadlem rozdělal oheň. Pak si ji přitáhl blíž k sobě, až se zády opírala o jeho hruď. Na okamžik ji pustil, ale jen aby jí přitáhl deku až po bradu, pak ji znovu objal.

„Lepší?“

Přikývla její vlasy ho zašimraly na tváři.

„Nelituješ včerejška,“ zeptal se opatrně.

„Ne, a ty?“ otočila k němu hlavu. Odpovědí jí byl lehký polibek.